O Rtyňskou zvonici
V sobotu 7.6.2014 byl krásný slunečný den. My jsme měli již dlouho naplánovanou soutěž ve Rtyni.
U Jednoty jsme se setkali všichni a vyrazili jsme. V autě u mne nálada na bodu mrazu - asi kvůli vedru....
Dorazili jsme včas a hned u vstupu jsme zjistili, že je celkově asi 45 minut zpoždění. Na převlečení a učesání bylo tedy spousta času. Po všech úpravách jsme se šli podívat do sportovní haly a na volném místečku jsme si projeli skladbičku. I tak bylo stále spousta času. Na holkách byla hodně vidět nervozita, neusmály se a ploužily se halou jako těla bez duše a bez elánu.
Zavelela jsem k ústupu z vydýchané haly ven a pokusila jsem se společně s paní Gembickou holky rozesmát. Nafotily jsme pár fotek v místním parčíku, ale ani to moc nepomohlo. Tak snad sladká odměna před vystoupením zabere - pomyslela jsem si. A stále nic...
Tak jsme zamířily zpět do haly a sledovaly posledních pár vystoupení před zahájením naší kategorie. Na porotu byl žalostný pohled - jeden porotce zíval, druhý kousal tužku, třetí si povídal se čtvrtým, další se díval na rozcvičující se skupinky. Prostě jedním slovem: unuděná porota. Holkám jsem dala jasné pokyny: porotu zaujmout a rozproudit. "Vždyť to musíte dát i pro Šárku, které je moc líto, že s vámi nemůže vystupovat", snažila jsem se je namotivovat před vystoupením.
Holky byly perfektní, myslím, že do toho daly opravdu všechno - i srdíčko. Na vyhlášení jsme netrpělivě čekaly, protože jsme doufaly ve třetí místo. Konkurence byla veliká, hlavně 3 skupiny byly věkově tak o 2 roky starší. Když vyhlásili 3. místo - TS Ballare Rtyně, posteskly jsme si, že jsme skončily na 4. místě z 5-ti týmů. Už jsme chtěly odejít, když se vyhlásilo 2.místo - Pusinky Poniklá! Úžasný pocit a strašně veliká radost ovládla celou skupinku Pusinek. Hrdě si dokráčely pro medaili a cesta domů již byla plná emocí a dojmů z nádherně prožitého odpoledne.