Víkend plný překvapení
V sobotu 18.4.2015 vyrazily na svou soutěž nejen Pusinky, ale i Minipusinky. Před námi byla dlouhá cesta. Tentokrát jsme na nikoho nezapomněli, všechny jsem vzorně spočítala a vyrazili jsme každý po své ose směr Česká Kamenice.
Dorazili jsme na místo a byla nám přidělena šatna. Byla to velká místnost, ve které byla ještě jedna, a to celé jsme měli sami pro sebe!!! Ještě nikdy jsme s Pusinkami nezažily tak prostornou šatnu.
Pusinky měly času dost, nejdříve vystupovaly Minipusinky. Obléknout, učesat a jde se na věc. Protože jedna Minipusinka náhle onemocněla, poprosila jsem Nikolu z Pusinek, jestli by si nechtěla zacvičit společně s bráchou. Slovo dalo slovo, projeli jsme skladbičku a zjistili jsme, že to nebude žádný problém.
Minipusinky cvičily s nadšením, snažily se všechno, co se během roku naučily, předvést co nejlépe. Při čekání na vyhlášení byly vznášeny různé dotazy. „Kolikátí asi budeme? Dostaneme medaili?“… Měla jsem pro ně nachystány medaile za odvahu, s jakou předstoupily před publikum, takže jsem před nimi byla skeptická a říkala jim, aby žádnou medaili raději neočekávaly.
A nadešla chvilka vyhlašování. Moderátor zkontroloval, jestli jsou všechny týmy připraveny na vyhlašování a asistentky rozdávaly všem týmům pamětní listy a malé pozornosti. Já jsem si začala prohlížet dárečky. Začalo vyhlašování. 3. Místo získává………získávají…..Minipusinky Poniklá!!! Nevěřila jsem svým uším – tak to znělo nádherně až neskutečně! Děti měly obrovskou radost a ani já jsem se neubránila slzičkám… Za sebou nechaly 2 týmy, které Minipusinky porazily. Nádhera, krása – úžasný pocit!
Po vyhlášení kategorie mladší kadetky (Minipusinky) následovaly další kategorie, Pusinky soutěžily v kategorii junior. Ve své kategorii měly ještě 3 týmy. Holky byly rozdováděné, v šatně zpívaly, překřikovaly se a úžasně se bavily. Když přišly na řadu, bylo hodně těžké, aby moje poslední instrukce ještě alespoň trošičku vnímaly.
Naběhly na plochu a začal koncert. Možná díky tomu, jak byly rozjařené, měly ve tváři všichni do jedné úžasný náboj. Byly prostě skvělé! Takhle jsem je ještě cvičit neviděla….
Po odcvičení skladby i moderátor vyjádřil svůj obdiv slovy: „Wau, to bylo famózní.“ Vyhlášení bylo napínavé, moderátor si vymínil v sále absolutní klid na vyhlašování, a to chvilku trvalo. 3.místo získává…. naše Pusinky to nebyly…. Při vyhlašování 2. místa jsme se semkly do kruhu a čekaly. Ty vteřiny byly neskutečně dlouhé. 2.místo získává: Limaxis Česká Kamenice! My jsme vybuchly! Že bychom opravdu vyhrály? „Ještě jsme mohly skončit na 4.místě“, krotí naše emoce Šárka. Ale já už jsem věděla, že to není pravda… viděla jsem soupeře a bylo by to hodně překvapivé, kdyby Pusinky byly poslední. 1.místo získávají Pusinky Poniklá!!! A je to tady!!! Nádhera, nádhera a ještě jednou nádhera! Tentokrát musím říct, že si to holky opravdu zasloužily! O tom svědčí i to, že všichni porotci je ohodnotili prvním místem.
l, jestli jsou všechny týmy připraveny na vyhlašování a asistentky rozdávaly všem týmům pamětní listy a malé pozornosti. Já jsem si začala prohlížet dárečky. Začalo vyhlašování. 3. Místo získává………získávají…..Minipusinky Poniklá!!! Nevěřila jsem svým uším – tak to znělo nádherně až neskutečně! Děti měly obrovskou radost a ani já jsem se neubránila slzičkám… Za sebou nechaly 2 týmy, které Minipusinky porazily. Nádhera, krása – úžasný pocit!
Druhý den ( v neděli 19.4.2015) jsme vyrazily do Rychnova nad Kněžnou – už bez Minipusinek. Hned na začátku jsem nevybrala nejvhodnější cestu, ale když jsme dojeli po 40 minutách na Horka u Staré Paky, cesta pak ubíhala v pohodě. Bohužel jen do Hradce Králové, kde se stala malá nehoda jednomu z našich vozů. Naštěstí se dalo pokračovat dál, takže jsme s mírným zpožděním dorazili na místo.
Naše šatna se skládala ze dvou laviček pod schodištěm – oproti včerejšku velká změnaJ. Nevadí, na takové podmínky jsme přeci zvyklé…
Opět krátké instrukce, moc času na nějaké zkoušení nebylo, takže po slabé hodince už jsme přišly na řadu. Museli jsme trošičku pozměnit v některých částech přesuny, ale tyhle slečny už musí zvládnout všechno…J
Skladbu zacvičily opět krásně a s elánem. Zůstaly jsme v sále, abychom viděly „konkurenci“ – přece jen 5 týmů v kategorii už nemusí znamenat, že budeme na bedně.
Při vyhlašování jsme se opět chtěly chytit kolem ramen, ale bylo to moc rychlé. Najednou hlásí, že 3.místo získávají PUSINKY Poniklá!!! Bylo to tak rychlé, že se holky ani já nestihly radovat. Až v šatně nám došlo, jaký úspěch to pro nás je….(já se přiznám, že jsem maličko doufala, že budou druhé, ale i třetí místo je moc krásné..)
Musím všem poděkovat, všem, kteří cvičili, ale i těm, kteří obětovali soboru nebo neděli ( nebo dokonce celý víkend) tím, že pomohli s dopravou na soutěže.
Nedělní výlet měl ještě pro jedno autíčko zajímavou dohru: slečny začaly hrát v autě Bobříka mlčení. Snažila jsem se je všelijak rozptýlit, naváděla jsem je, aby promluvily, ale ony se statečně držely. Až do té doby, kdy jsem pronesla větu: „ Je to divný, auto nejede“. Tato věta holkám jazyk okamžitě rozvázalaJ. Zastavily jsme uprostřed Babáku před Novou Pakou. Zkušeně otvírám kapotu a v ruce držím telefon. Jo, jo, to bude prasklý klínový řemen… Do hodinky přijelo auto, které nás už bezpečně „dotáhlo“ domů.
